Ostrava hostila další z ročníků Fóra rodinné politiky pořádaného Ministerstvem práce a soc. věcí. Dvoudenní konference 11. a 12. června přivedla na sever Moravy stovky odborníků, zástupců veřejné správy, akademiků, neziskového sektoru i rodičů samotných. Společně přemýšleli nad tím, jak v dnešní době posilovat stabilitu rodin a vytvářet prostředí, ve kterém mohou dobře fungovat napříč generacemi.

Letošní ročník se zaměřil na tři klíčové pilíře, které mají přímý vliv na kvalitu a soudržnost života rodin: ekonomické jistoty, kde byl diskutován vliv krajů a úřadů práce na pracovní uplatnění rodičů, dostupné bydlení jako veřejný zájem a opatření, která fungují při slaďování práce a rodiny; primární prevence, tedy včasná pomoc, služby a nástroje pro podporu rodičů a dětí v každodenním životě, stejně jako prevence ve vztazích mladých rodin i stárnoucí populace; a zdraví rodin, zahrnující rovný přístup ke zdravotní péči, podporu duševního zdraví mladých lidí a kvalitní dlouhodobou péči o seniory, přičemž důležitou roli zde hrají obce a kraje v oblasti neformální péče.

Napříč těmito panely jsme zaznamenali dvě ústřední témata, která se prolínala snad v každém panelu, který jsme navštívili, i když mu třeba nebyl explicitně věnován.

Finanční nejistota ničí centra pro rodinu

Prvním bodem byla primární prevence, kterou realizují nejen centra pro rodinu v ČR, a je možná jen v případě jistoty financování. V současné situaci však až 10 % těchto center každoročně zaniká právě kvůli finanční nejistotě. Tento stav výrazně ovlivňuje kvalitu poskytovaných služeb – odborníci z center odcházejí, protože jim prostředí nenabízí dlouhodobou perspektivu ani profesní stabilitu.

Potřeba systémového zakotvení a oficiálního uznání těchto aktivit v rámci strategie rodinné politiky se opět ukázala jako nenaplněná. Naděje, kterou mnozí panelisté i účastníci fóra vkládali do současného vedení resortu, se promítla do celkové stagnace a rostoucího pocitu bezmoci. Opakovaně zazníval apel na to, že tato rozhodnutí mají konkrétní dopady – oslabují schopnost společnosti pečovat o vztahy, budovat odolnost a včas zachytávat problémy u dětí, rodičů i seniorů. Bez podpory hodnoty rodiny a vztahů, v nichž se lidé cítí bezpečně a dobře, se jen stěží dočkáme nové generace, která bude chtít v této společnosti žít, zakládat rodiny a přispívat k jejímu zdravému rozvoji.

Čeští otcové chtějí pečovat, ale narážejí na realitu

O poznání pozitivnější a nadějeplné byla promítající se ochota českých mužů jít na rodičovskou dovolenou, která dle prezentovaných zjištění je nesrovnatelně větší než realita. Dle slov sociologa a přítomného panelisty Martina Fafejty by čeští muži rádi pečovali, ale nemohou si to dovolit z finančních důvodů. Čeští otcové se zapojují do péče o děti stále více, bohužel realita silně pokulhává za touhou.

Rodičovství jako odpovědný krok, ne riskantní rozhodnutí

Opakujícím se jevem je, že jakmile se muž stane otcem, tráví s rodinou méně času. Důvodem je finanční situace rodiny, která přišla o jeden příjem a současně musí financovat hypotéku. Mladí lidé se ale nechtějí stávat chudými, k volbě rodičovství přistupují s větší zodpovědností a odmítají rodit děti do nejistoty jak bytové, tak ekonomické, potažmo vztahové.

Rodinný svaz: boj za ohodnocení pečujících

Tyto prezentace nám, jakožto Rodinnému svazu, dávají sílu dál prosazovat vyrovnání nákladů rodin a bojovat za náležité ohodnocení všech pečujících – jak o děti, tak nemocné a seniory. Nejen ve formě ocenění Pečující roku, které má velký význam, ale i především ve skutcích, které pomohou zvládnout tuto roli po finanční i koordinační stránce. Systémově.

Pečující muži: nová realita i výzkumné téma

Z 10 osob poskytujících 20 hodin týdně dlouhodobou péči jsou 4 muži. V současnosti jedna studentka UPOL pracuje na diplomové práci „Pečující muži“. Patrný je, dle slov sociologa Fafejty z UPOL, v oblasti volby/nevolby rodičovství i vliv vrstevníků na muže. Rozhodnutí mít děti nebývá hodnotové, spíše závisí na financích.

Inspirace ze zahraničí: bonusy pro pečující otce

Ve Švédsku je běžné a považováno za normální, že muži pečují. Dokonce i ministři zde odcházejí na rodičovskou dovolenou. V Česku je za posledních 10 let patrné zlepšení přístupu k pečujícím mužům ze strany zaměstnavatelů. Čeští pečující muži vnímají větší podporu od zaměstnavatele než pečující ženy. Neblahým jevem působícím na péči mužů je střídavá péče, kdy jsou tito označováni za „víkendového tátu“ nebo „animátora volnočasových aktivit“. V jednom z panelů dále zaznělo, že Německo přistupuje k motivaci otců pro péči bonusovými pobídkami – pokud začnou čerpat otcovskou dovolenou, dostanou další 2 měsíce jako bonus.

Muži optimističtější, ale zranitelnější

Zaujalo nás sdělení, že ženy jdou více liberálnější cestou než muži, kteří jsou více konzervativní. Bohužel, ve výzkumu oblíbenosti mezi Gen Z vyšli tatínkové až na 6. místě a v otázce důvěry věří svým otcům 9 % mužů a 3 % žen. Do budoucna se mnohem pozitivněji než ženy dívají muži, ale si ti naopak častěji sahají na život.

Rodina jako klíč k hodnotám, důvěře a stabilitě

Tento rozdíl v očekáváních ukazuje nejen na rozdílné životní strategie, ale i na proměnu hodnotových orientací mladé generace. Vnímáme jako výzvu, jak do tohoto hodnotového žebříčku vrátit rodinu — nikoliv jako omezující faktor, ale jako smysluplný cíl a zdroj hlubokého životního naplnění, stability i mezi lidského bezpečí. Rodina, v níž se vztahy opírají o důvěru, respekt a podporu, je nenahraditelným základem zdravé společnosti. Pokud se nám nepodaří znovu posílit obraz rodiny jako atraktivní a hodnotné součásti životní cesty, riskujeme nejen další propad porodnosti, ale i oslabování sociální soudržnosti a růst generační nejistoty. V časech demografické krize a zvyšující se míry duševní nepohody napříč věkovými skupinami je právě rodina často tím prvním a nejdůležitějším místem prevence, podpory a odolnosti.

Veřejný prostor jako místo pro rodiny

V panelu Rodiny potřebují místo pro život, ne jen pro bydlení zazněla odpověď na pomyslnou otázku, jak podpořit sdílení a setkávání lidí ve městech a obcích. Dobře koncipovat veřejná prostranství, aby lidé měli příležitost se spolu více setkávat a mluvit. Do budoucna je třeba počítat s tím, že byty budou menší, proto bude třeba větších prostor venku. Podle závěrečných slov panelisty Ondřeje Slach z Katedry soc. geografie a regionálního rozvoje: „Na víkend zavřít ulice pro auta a otevřít je dětem.“

Krajské a městské přístupy k rodinné politice

V panelu Začlenění problematiky stárnutí do všech politik na všech úrovních představila koordinátorka rodinné politiky KHK Jana Ouřetská cesty rozvoje rodinné politiky v obcích. Cíleně vyjíždí do pěti okresních měst, kde představuje záměry Kraje a současně dochází k síťování organizací v daném městě. KHK má i mezioborovou spolupráci, účastní se mezikrajských setkávání. Zástupkyně KrÚ Moravskoslezského kraje (MSK) Jitka Marková představila dotační tituly na prorodinné aktivity, podporu dobrovolnických aktivit a prevenci stárnutí a podporu komunitních aktivit. MSK nemá koncepci rodinné politiky. Kraj se zaměřuje na vzdělávání obcí, i těch nejmenších. Působí zde i tři koordinátoři pro tři okresy, jejichž úkolem je spolupracovat se starosty v oblasti rodinné politiky v jejich obcích.

Dobrovolnictví a mezigenerační podpora jako pilíře péče

Totem z Plzně představil tři pilíře své činnosti: prevenci, podporu a péči. Realizují řadu dobrovolnických, mezigeneračních i seniorských aktivit. Mají seniorské dobrovolnictví. V rámci projektu MOSTY např. dobrovolníci navštěvují domácnosti seniorů a povídají si s nimi. Také Život 90 představil Přátelské návštěvy dobrovolníků, Přátelské telefonáty, a také První tísňovou pomoc.

Násilí na seniorech: varovná data a výzva k akci

K tématu násilí na seniorech se vyjádřila socioložka Lucie Vidovićová. Dle jejích slov se s násilím a špatným zacházením setkalo 80 % seniorů, a 10 % pečujících uvedlo, že jim to někdy „ujede“.

Není toho málo. Stačí to? Co dál?

Děkujeme Ministerstvu práce a soc. věcí za uspořádání fóra a za možnost milých setkání při síťování.