Od 1. ledna se na 400 tisíc korun zvýší rodičovský příspěvek, který má být náhradou ušlého výdělku. Proto byla celodenní řádná péče rodiče, později chůvy, od počátku (v roce 1990) podmínkou pro získání nároku. Nejvyšší částka byla vyplácena od roku 2007, kdy se jeho výše rovnala 40 % průměrného výdělku ve státní správě.  Od té doby pracuje zub času nejen na reálné hodnotě příspěvku, ale i na znalosti jejího určení.

Z náhrady výdělku se stala dávkou státní sociální podpory, a zřejmě proto, že je její největší vyplácenou položkou, bývá předmětem velkých diskusí o výši, způsobu čerpání, a i o tom, zda celodenní rodinná péče není splněna i tehdy, když je dítě neomezeně dlouhou dobu v kolektivním zařízení. Příspěvek se už nedává ani do souvislosti s průměrnou ani minimální mzdou.   

Mimochodem, pokud rodina tři roky pobírá příspěvek v jeho současné výši, dostává 43 % nikoli průměrné, ale minimální mzdy. Od nového roku, pokud se nezvedne minimální mzda, bude dostávat skoro 50 %.  

Lépe jsou na tom ti, kteří příspěvek pobírají ve dvouleté variantě. Ti v současné době dostávají 87 % a nově budou dostávat skoro 100 % minimální mzdy.  

Většina rodin dává ale přednost delší než dvouleté variantě čerpání, takže se ani po navýšení jejich příspěvek nedostane na hranici minimální mzdy. 

Ten, kdo kritizuje, měl by nabídnout i řešení:  

Je zřejmé, že nadměrné zadlužování státní kasy je neodpovědné zvlášť vůči nejmladší generaci. Na druhé straně objem tohoto mandatorního výdaje díky klesající porodnosti také klesá a nepřesahuje 30 mld. korun. Přitom ale zdaleka nejde jen o objem vynaložených prostředků. 

První krok by měl spočívat k návratu chápání příspěvku jako náhrady ušlého výdělku. Prakticky to znamená, že by se rodičům měl umožnit návrat na svoje pracoviště na zkrácený úvazek – podmínkou nároku na příspěvek by potom nebylo sledování pobytu dítěte v kolektivním zařízení, ale výše úvazku. Je otázkou, nakolik stačí započaté změny tzv. flexinovely zákoníku práce nebo zda by měla být ještě další úprava umožňující skutečnou kombinaci rodičovské dovolené (a s ní pobírání rodičovského příspěvku) a výkonu profese. 

Výše příspěvku by měla být automaticky valorizována v závislosti na růstu minimální a průměrné mzdy. 

Jde totiž o to, aby počáteční fáze rodičovství nenesla stigma životní etapy sociální potřebnosti, ale aby stát dával na srozuměnou, že mu na rozhodnutí mladých lidí založit rodinu záleží stejně, ne-li více, než vytvářet vhodné podnikatelské prostředí. 

Marie Oujezdská, místopředsedkyně Rodinného svazu