Téma nízké porodnosti se v posledních měsících stále výrazněji dostává do veřejné a politické debaty. Není divu – v roce 2025 se v Česku narodilo pouze 77,6 tisíce dětí, nejméně v historii statistického zjišťování, a úhrnná plodnost klesla na 1,28 dítěte na jednu ženu. Nová demografická data ČSÚ potvrzují pokračující pokles porodnosti. Za první pololetí roku 2026 se narodilo 36,5 tisíce dětí, meziročně o 5 % méně. Porodnost klesá pátým rokem v řadě, i když letošní meziroční pokles je mírnější než v předchozích letech.

K potřebě reagovat na tento vývoj se opakovaně vyjadřuje také premiér Andrej Babiš. Už na jaře otevřel debatu o možných opatřeních, která by měla podle jeho vyjádření přispět ke zvýšení porodnosti. V polovině září pak ve svém pravidelném nedělním videu zmínil i konkrétnější nápady: například jednorázový příspěvek ve výši jednoho milionu korun při narození druhého dítěte nebo doživotní daňové zvýhodnění v souvislosti s narozením třetího dítěte. Současně uvedl, že jde zatím o náměty k diskusi, nikoli o hotové návrhy opatření.

Jak se na podobné návrhy dívat z hlediska rodinné politiky?

Jde zatím o zmínky pana premiéra, nikoli o konkrétní návrhy. Pokud bychom jeho výroky chápali tak, že chce nastartovat porodnost, znamenalo by to snahu zavést pronatalitní politiku. V minulosti to byly známé „Husákovy děti“. Nejedná se o skutečnou rodinnou politiku. Pronatalitní politika byla uplatňována samozřejmě i jinde v zahraničí a není ve svých důsledcích pozitivně hodnocena, protože vnáší nestabilitu.

Jak víme právě ze zkušenosti s babyboomem sedmdesátých let u nás, musela se společnost vyrovnávat s řadou negativních jevů v podobě přeplněných vzdělávacích zařízení tak, jak děti dorůstaly, a nyní čekáme skokový nárůst seniorů…

Na druhou stranu lze výroky pana premiéra vnímat i tak, že chce vyrovnat finanční deficit, který společnost vůči rodině má. Mám na mysli stále častěji zmiňované nedostatečné vyrovnání nákladů rodin. Stručně řečeno, zatím stát nevyrovnává ani životní minimum dětí rodinám ve formě daňových slev a rodiče mají zdaněnou tu část výdělku, kterou financují životní náklady svých dětí. Tato situace vede k velkému finančnímu zatížení rodin a je jedním z důvodů nerealizace rodinných přání.

Vyrovnání nákladů rodin je právě oním žádoucím systémovým řešením, které ale nesmí zůstat osamocené. Mělo by být součástí celého komplexu opatření, kam bezpochyby patří výchova k budování vztahů od školních let a prohlubování párových dovedností v rámci celoživotního vzdělávání.

Nová Zpráva o rodině hovoří o značné míře beznaděje v očekáváních do budoucna. Není zanedbatelné, že právě bezdětní spojují svoji odvahu realizovat rodinná přání s tím, jak se (jim) podaří s těmito obavami vypořádat.

Tyto skutečnosti nelze brát na lehkou váhu zvlášť proto, že dnes přestala být realizace rodinných přání normou, ale stává se důležitým životním rozhodnutím. A při rozhodování nezáleží jen na jednom hledisku, i kdyby to byly právě peníze, o nichž se říká, že jsou až na prvním místě.

Marie Oujezdská, místopředsedkyně RS