Prohlášení k návrhu diferenciace sazeb sociálního pojištění

Zakládání rodiny není samozřejmost, ale výsledek rozhodnutí. Rozhodnutí investovat, i finanční prostředky, do vztahů. Většina mladých lidí vnímá jejich hodnotu, ale ne všichni mají odvahu překonávat překážky, které jim klade do cesty společnost i legislativní podmínky.

Považujeme za spravedlivé, aby dětní i bezdětní vynakládali srovnatelné náklady na svoji existenci. Vycházíme z toho, že:

  1. Výchovná péče o děti představuje nemalou finanční zátěž. Jde o náklady vynakládané v současnosti, jejichž efekt lze očekávat (ne stoprocentně zajistit) v budoucnosti. V tomto ohledu hovoříme o investicích do budoucí prosperity společnosti. Proto považujeme za správné, aby byly zohledněny vynaložené náklady jak v daňových odpočtech v konkrétním období, tak pro budoucnost v sazbách pojistného.
  2. Na zmíněných nákladech se podílí jak společnost, tak ti, kteří pečují o konkrétního mladého člověka. Většinou se jedná o matku a otce.  Víme, že pečující rodiče na rodičovské dovolené se nepočítají k daňovým poplatníkům, a přesto je jejich práce na rozvoji budoucích plátců daní společensky více než žádaná a nesmírně přínosná.
  3. Uznání existence zmíněných nákladů do budoucnosti nelze směšovat s úvahami o tom, nakolik toto uznání zvýší porodnost. Jde totiž o otázku spravedlivého vyrovnávání společensky nutných nákladů. Považujeme za společensky riskantní, aby se mladí lidé báli zakládat rodinu, protože mají dojem, že „nemají na dítě“. Tomuto argumentu se dá rozumět i tak, že nemají na to, aby vynakládali prostředky, které si v případě bezdětnosti mohou „ušetřit“.
  4. Starost o „záchovnou míru porodnosti“, označovanou jako míru prosté reprodukce (2,1 dítěte na ženu) je ovšem legitimní. Nezpochybnitelný fakt je , že rození dětí a výchovná péče o mladou generaci v ČR je jediným předpokladem pro budoucnost.
  5. Návrh úprav sazeb, který počítá s tím, že by rodiny se čtyřmi a více dětmi neodváděly částky na sociální pojištění, je ohromující jen zdánlivě. Podle posledního sčítání lidu je v ČR totiž jen méně než jedno procento takových rodin. O tom, že výpadek odvodů od tak nepočetné skupiny občanů je v celém objemu odvodů zcela zanedbatelný, jistě není třeba diskutovat.