Fórum rodinné politiky 2026, které se konalo 11. září v Ústí nad Labem, nabídlo dva hlavní programové bloky a šest diskusních panelů. Mluvilo se o porodnosti, primární prevenci, rodičovských kompetencích, podpoře rodin s malými dětmi, sociálním vyloučení i ekonomické hodnotě rodiny. Zeptali jsme se několika účastnic z prostředí center pro rodinu, co si odnášejí domů a do svých pracovišť.

Marie Macounová, ředitelka Rodinného centra Praha, která byla také řečnicí panelu Primární prevence: Investice, která se vyplatí, si odnesla mimo jiné otázku víceletého financování podpory rodin. Politické přísliby podle ní bude důležité poměřovat tím, zda se skutečně promění ve stabilnější podmínky pro organizace pracující s rodinami. Upozornila ale také na to, že účastníci podobných konferencí tvoří do jisté míry specifickou „bublinu“, v níž existuje poměrně široká shoda na potřebě investovat do prevence, podpory rodin a mezigenerační solidarity. Ve společnosti už taková shoda samozřejmá není. V souvislosti s demografií ji zaujala také sociální stránka rozhodování o počtu dětí – s nadsázkou mluví o určité „sociální nákaze“: „Když kolem sebe vidíme rodiny s více dětmi, které svůj život zvládají a prožívají dobře, může to ovlivnit i naše vlastní představy o rodině“.

Pomoci lidem být opravdu spolu

Monika Marková, vedoucí Centra pro rodinu Litoměřice, si odnesla především větu: „Staré neplatí a nové neznáme.“ Za důležité proto považuje dialog mezi rodinnými centry, obcemi, kraji a MPSV. Upozorňuje také na rostoucí individualizaci života. Algoritmy nám nabízejí stále více toho, co chceme vidět a slyšet, a ubývá přirozených situací, kdy se musíme setkat s jiným pohledem. Právě zde vidí úlohu rodinných center: „Pomoci lidem být opravdu spolu, vrátit smysl vztahům a rodičovství – ukázat jeho krásu a radost.“ A místo otázky „Kolik nás rodiny stojí?“ ji zaujala otázka „Co bez rodin ztrácíme?“ – péči, mezigenerační solidaritu i předpoklady dlouhodobé prosperity. Podobnou perspektivu otevřel také panel věnovaný ekonomice rodiny.

Když vztah přestává být samozřejmostí

Lucii Smolíkovou z Rodinného centra Praha povzbudilo množství lidí z různých oblastí, kteří hledají cesty, jak podporu rodin zlepšovat. Současně ji zaujalo téma mladých lidí bez partnerského vztahu: „Dříve mladí brali vztah, manželství a rodičovství jako samozřejmost. Dnes je to pro mnohé otázkou volby.“ Za rostoucím počtem singles podle ní nemusí být nezájem o vztahy, ale také nejistota při jejich navazování, předchozí zranění nebo proměna toho, co od partnerského vztahu očekáváme.

A co ti, kteří sami nepřijdou?

Jaroslava Otradovcová z Národního centra pro rodinu si z Fóra odnáší především otázku lidí, kteří se ocitají v jakési „šedé zóně“ – podporu by potřebovali, ale sami ji aktivně nevyhledávají nebo řeší tak základní starosti, že jim na prevenci a vztahová témata nezbývá prostor. „Víme, že když lidé přijdou, může jim podpora skutečně pomoci. Otázkou ale je, jak se dostat i k těm, kteří si sami o pomoc neřeknou,“ uvažuje. Podle ní se právě tady propojuje prevence s demografickou otázkou. Zpráva o rodině 2026 ukazuje, že rozhodování o dětech není jen otázkou peněz, ale také vztahů, nejistoty a důvěry v budoucnost. „Možná tedy nejde jen o to nabízet rodinám stále více, ale vytvářet prostředí, ve kterém vědí, že na rodinné těžkosti nemusí být sami a že mají oporu,“ uzavřela. 

foto: Monika Marková